Existuje na světě něco víc nevděčného než český fanoušek?

16. srpna 2016 v 14:59
Ahoj všem!
Tenhle článek píši ve vzteku, takže se předem omlouvám za zaujatost a jednostranost, nemá to ovšem být nic objektivního, spíše jen výkřik jedný naštvaný holky do kyberprostoru.

Jak všichni víte, právě se koná olympiáda v Riu de Janeiru. Česká výprava zatím nijak zvlášť neoslňuje, u mnoha sportovců jsme se dočkali horších výkonů než jsme očekávali, jako příklad může sloužit například kajakářka Kudějová, která, prestože je mistryní světa z roku 2015 a byla velikou favoritkou, nakonec žádnou medaili nezískala.

Oproti tomu nám udělala radost například Petra Kvitová, která získala bronzovou medaili. Troufám si říci, že to od ní téměř nikdo nečekal.
Česká republika má v tuto chvíli na kontě šest medailí. To má být neúspěch? Co by český národ dělal, kdybychom neměli žádnou?

Abych se dostala k tomu, o čem chci vlastně psát. Jsem masochista a čtu komentáře na idnes a na facebooku. Teď jistě mnozí z vás zasténali a litujete mě. Můžu si za to sama.

Začnu například Peťou Kvitovou. Její spanilá jízda nás všechny ohromila a na internetu se objevovaly veskrze kladné komentáře. Že na to přece jenom má. Konečně ukazuje, co v ní je, určitě získá zlatou! Nejhoršími reakcemi byly rozbory jejích herních výkyvů, které ale nevyznívaly nijak špatně. Poté prohrála v semifinále. A začalo to.
Labilka. Je ostuda, že prohrála. Měla by víc trénovat, protože je jasný, že se fláká a nic nedělá. Labilka. Jak to jen může někdo říct, napsat? Ta holka dělá, co může. Reprezentovala ČR lépe než kdokoli z diskutujících. Přesto se po prohraném zápase dočká jen urážek. Jak by se líbilo přispěvatelům na idnes, kdyby tak o nich někdo mluvil? Chce se mi z toho brečet.

Dnešní případ. Kanoista Martin Fuksa byl považován za adepta na medaili. Česká média ho prezentovala téměř jako medailovou jistotu. Ve finále dojel šestý s celkem výrazným odstupem. Zkopíruji vám některé z komentářu, jenž mě tak vytočily.

Toho by předjel i Old Shatterhand s děravou kánoí
Ostatní jeli moc rychle... Není to jeho chyba :D

Ok, víc se mi toho nechce hledat, protože s přibývajícím časem se tam objevují příspěvky, které se stejně jako tento můj článek snaží zastat sportovců a ty ošklivé už jsou ztracené v proudu času. Objevovala se tam slova jako výbuch, ostuda,..
Hodně lidí ho kritizovalo za rozhovory, kde uváděl, že si věří, cítí se dobře, není nervózní.

Jak to jenom mohl vypustit z pusy, že?
Na základě toho bych radila všem českým sportovcům, aby tvrdili, že mají špatnou formu a jejich cílem je pouze postup do finále. Bez ohledu na to, jestli to je nebo není pravda. Protože cítit se dobře a poté prohrát je očividně dle lidí, kteří píší příspěvky na idnes, něco, co se neodpouští.

Ono totiž být v něčem šestý nejlepší na světě je strašný propadák, že?

JE MI Z VÁS NA BLITÍ!
 

Král duchů

24. ledna 2016 v 15:36 |  Poezie
Krásná balada od německého básníka Goetheho. Vyústěním příběhu se trošku podobá Erbenově Polednici. Obdivuji naléhavost a tajemno celé básně :)

Wer reitet so spät durch Nacht und Wind?
Es ist der Vater mit seinem Kind;
Er hat den Knaben wohl in dem Arm,
Er fasst ihn sicher, er hält ihn warm.

Mein Sohn, was birgst du so bang dein Gesicht? -
Siehst, Vater, du den Erlkönig nicht?
Den Erlenkönig mit Kron' und Schweif? -
Mein Sohn, es ist ein Nebelstreif. -

"Du liebes Kind, komm, geh mit mir!
Gar schöne Spiele spiel' ich mit dir;
Manch' bunte Blumen sind an dem Strand,
Meine Mutter hat manch gülden Gewand." -

Mein Vater, mein Vater, und hörest du nicht,
Was Erlenkönig mir leise verspricht? -
Sei ruhig, bleibe ruhig, mein Kind;
In dürren Blättern säuselt der Wind. -

"Willst, feiner Knabe, du mit mir gehn?
Meine Töchter sollen dich warten schön;
Meine Töchter führen den nächtlichen Reihn
Und wiegen und tanzen und singen dich ein." -

Mein Vater, mein Vater, und siehst du nicht dort
Erlkönigs Töchter am düstern Ort? -
Mein Sohn, mein Sohn, ich seh' es genau:
Es scheinen die alten Weiden so grau. -

"Ich liebe dich, mich reizt deine schöne Gestalt;
Und bist du nicht willig, so brauch' ich Gewalt." -
Mein Vater, mein Vater, jetzt faßt er mich an!
Erlkönig hat mir ein Leid getan! -

Dem Vater grauset's; er reitet geschwind,
Er hält in Armen das ächzende Kind,
Erreicht den Hof mit Mühe und Not;
In seinen Armen das Kind war tot.

Zrza

22. ledna 2016 v 17:36 |  Poezie
Zrza. Báseň od Jana Schreidera. Recitačka v Horké vaně 19.1.2016.
Buďto to cejtíte a nebo ne. Tohleto je ono. Dotek srdce.

Byli jsme tenkrát malí smradi.
Kolik nám to bylo?
Co já vim.
Měli jsme se rádi
- já a Zrza,
dycky dyž zavřu voči,
tak ji zase uvidim:
ty vlasy jako voheň
a ty pihy,
takovej malej, vzteklej hubeňour.

Kradli jsme spolu jabka,
závodili v pytlích
a vobčas jsme se spolu chytli
skrz nějakej hloupej fór:
Zrzi, Zrzi, co tě mrzí?
Ta zrzavá palice!

To si dycky rozšmudlala slzy
a polila mě za to z hadice.
Hrál jsem jí taky divadlo,
jan tak, co mě napadlo.
Měl jsem prima herce
uplácaný z hlíny:
mech jsem změnil na koberce
do královskejch síní
a z klacků postavil jsem trůn
pro princeznu,
pro princeznu Zrzu.

To měla Zrza ráda.
Hned zapomněla, že se se mnou hádá,
smála se a vpředu jí chyběl zub.

Jednou jsem chtěl, aby se bála.
Tak jsem nechal umřít
toho zrzavýho panáka,
ale pak jsem si vzpomněla na ten hrob,
na hrob zabitýho vrabčáka,
a byla jsem z toho celej trop.
Bulil jsem strašně.

Zrza? Ta nebyla vůbec smutná.
Tej to bylo, myslím, putna.
Nedošlo jí totiž, že je vlastně zabitá.
Koukala se klidně na motýla
a divila se, že ho nechytám.

Zrza - ta moje zrzavá palice!
Měli jsme se rádi.
Patřila nám celá ulice.

Až jednou nepřišla.
Myslel jsem, že ji nepustili ven.
Pak ji vodváželi s tátou, mámou
černým auťákem.

Ten večer jsem dlouho nešel domů,
i když jsem věděl, že budu strašně bit.
A táta mě nezbil.
Ten večer jsem prvně slyšel
jedno nový slovo,
kerý jsem předtím nikdy neslyšel:
Ž I D.

 


Whole30

26. dubna 2015 v 20:18
Už je to tak. Jako spoustu jiných lidí jsem si přečetla knihu Jídlo na prvním místě od Dallase a Melissy Hartwigových a rozhodla se vyzkoušet třicetidenní stravovací plán Whole30. Hlavní důvod byl ten, že jsem uviděla naději na zmírnění svého akné, které mě celoživotně trápí. Druhý důvod byl, že si uvědomuji svou závislost na cukru a když jsem si v knize přečetla o funkci hormonů, rozhodla jsem se, že to takhle dál nejde!

V podstatě jde o to, že měsíc mám jíst pouze maso, vejce, zeleninu, ovoce a oříšky. Samozřejmě je ale spousta dalších produktů, které můžu - například kokosové mléko. Z jídelníčku jsem vyřadila mléčné výrobky, veškeré pečivo a přílohy a v podstatě veškeré zdroje cukru. Samozřejmě cukr přijímám v ovoci a v některých potravinách, ale jeho množství se razantně snížilo. Během měsíce bych měla více poznat své tělo, dát do pořádku funkci hormonů a cítit se lépe. Po skončení třicetidenní výzvy opět nasadím mléčné výrobky a budu zkoumat, jak na to mé tělo reaguje. Obdobně to pak udělám s bezlepkovým pečivem i s pečivem obsahující lepek.

Mám za sebou dva týdny a jsem tedy v polovině. Nejtěžší pro mě bylo odolat odpoledním svačinkám. Teoreticky bych mězi obědem a večeří neměla nic jíst. Ale já byla zvyklá v podstatě pořád něco dlabat! Řekla bych ale, že to zvládám celkem obstojně. Nejvíc se mi stýská asi po pečivu. Ach, chleba... Pomalu jsem získávala závislot na makadamových a kešu oříšcích, ale pořád to udržuji v přijatelných mezích.
Akné? Zlepšilo se mi celkem dost akné v obličeji a v dekoltu, ale to může být jen náhoda, protože takovéhle kolísání zaznamenávám běžně. Věřím, že to náhoda není a bude to čím dál lepší. Na zádech se mi nezlepšilo, ale snad do přijde. Jinak se citím dobře, žádný výrazný posun k lepšímu však nevidím. Snad jen, že už nemívám pocit přecpanosti :))
Co mi Whole30 dalo?
  • ochutnala jsem dost věcí, které jsem předtím neznala a nebo si o nich myslela, že jsou odporné :) začala mi moc chutnat kapusta, brokolice a oblíbila jsem si batáty, o nichž jsem předtím v podstatě nevěděla; ochutnala jsem také chřest, ale ten mě moc nezaujal - myslím si ale, že to bylo přípravou
  • k snídaním jím vajíčka a naučila jsem se udělat úžasnou vaječnou omeletu, která téměř neušpiní pánev
  • makadamové oříšky ♥
  • uvařila jsem několik dobrých jídel, o které bych se nikdy dřív nepokoušela, ale ted vidím, že jsou opravdu báječně chutné
Co mi vzalo? Krom spousty potravin hlavně peníze, protože jím asi 2x více masa než předtím a to se samozřejmě projeví.
Napjatě čekám, co se změní za další dva týdny :) Už teď vidím, že se rozhodně dá přežít bez sušenek a podobných věcí, ale třeba pečivo (alespoň v malé míře) plánuju na svůj jídelníček vrátit.

Porušila jsem Whole30? V maličké, malilinkaté míře ano. Ne však natolik, abych si myslela, že jsem selhala. Od začátku tvrdím, že jestli se napiju mlíka, nebo sním kousek čokolády, tak zradím sama sebe. Ale nepřipadám si zrazená :)
Měla jsem jednu hranolku. Ano, hranolky jsou zakázané. Avšak brambory v malé míře se smí, sůl taky a olej taky (i když slunečnicový zrovna ne a ten byl zřejmě v těch hranolkách), takže mi nepřipadá, že bych snědla nějakou zakázanou potravinu.
Druhé porušení. Táta si smažil sejrovou sekanou a na pánvičce byly takové ty přismahlé drobky. Tak jsem jich trošku snědla. Úplně maličko, sotva to pošimralo jazyk, ale musím se přiznat, že sýr jsem ucítila :D
Třetí porušení bylo na jedné akci. Je ale tak nepatrné a jsem tak pyšná, že jsem tam odolala alkoholu, že mi vůbec nevadí. Alkohol nemůžu a vodu jsem si kupovat nechtěla. Měla jsem ale hrozně vyschlo v puse - od mluvení a od kouře okolo. Kamarádka měla ferrari a v něm led, tak mi dala ten led, abych se napila :D A přiznávám, že asi dvě kapičky ferrari jsem ucítila.
Všechno tohle mi ale nepřijde tak závažné, abych otevřeně řekla, že jsem to nezvládla. Já to totiž zvládnu! :)

Na závěr malá ukázka vaření :) Brokolicový koláč s vejcem a tuňákem. Mimochodem báječný ;)

O datlovi, tématu týdne a řízení auta

18. října 2014 v 16:42 | Mengej
Tak jsem se pekelně dlouho neozvala, bylo toho moc! :) Každou chvíli si říkám, jé, to bych tak mohla dát na blog, ale pak se mi nechce, nebo se učím... Jo, ve třeťáku je toho učení nějak celkem dost. Jaksi více, než na co jsem zvyklá.

Padl mi zrak na téma týdne: Jeden den, který bych ráda změnila.
Moje odpověď je, že asi dnešek. Vždycky si říkám, jdi udělat něco. Něco velkýo, zajímavýho, jdi běhat, jdi se s někým seznámit... ale není to snadné. Takže... vždy chci změnit právě ten den, který se právě odehrává. Je ironií, že zrovna dnes to moc neplatí, jsem naprosto spokojená. Taťka mě učil řídit a příští čtvrtek mám první jízdu v autoškole. Hrozně se těším!!! :) Fakt mě to dneska moc bavilo. Motor zaječel jen jednou :D Myslím, že mi to dost šlo, taťka mě chválil ohledně spojky a volantu, ale že prý mi to moc nejde s řadící pákou... No jo, nikdo učený z nebe nespadl :)

Včera jsem byla s mojí super Kamarádkou (yes, velký K je schválně) v nově otevřeném Café Datel v Českých Budějovicích. Pokud máte možnost, neváhejte a jděte tam. Je tam úžasná parta lidí, nejpíš žádní profíci, ale nadšení a elán všechno nahradí. Obsluha je tam neskutečně milá a starostlivá a jedna paní/slečna, myslím, že jménem Zuzka peče neskutečné dezerty! Včera jsem měla čokoládový cheesecake a bylo to něco úžasného :) K pití masalu, ta byla také super.

Tady je on! ♥ a tady odkaz na datlův facebook: https://www.facebook.com/cafedatel?fref=photo


Letňák - Hogwarts.cz

26. srpna 2014 v 10:53 | Mengej
Tak jsem po dlouhé době zpět doma :)
Byla jsem na Letním semináři, což je vlastně sraz lidí z internetové stránky Hogwarts.cz. Bylo to úplně suprový, hlavně jsem si užívala, že po promaroděném červenci jsem konečně vypadla z domu.
Jeden den jsme hráli famfrpál :D Měla jsem kliku a skončila v týmu, který (neporažen) celý turnaj vyhrál. Hrála jsem střídavě na pozici střelce a odražeče. Odražeč mě tedy bavil víc :D :)
Znáte hru městečko Palermo? Já ne, ale hráli jsme tam hru Prasinky, což je prý to samé, jen převedené do kouzelnické verze. Je to fakt super hra, vydrželi jsme to hrát asi šest hodin v kuse O:-)
Bohužel jsem ani jednou nebyla zabijácký vlkodlak, snad příště!

Co je vlastně Hogwarts.cz ?
Je to online škola Harryho Pottera - Bradavice. Chodíte tam na předměty, děláte úkoly a můžete dělat i soutěže a semináře. Za vše sbíráte body pro svou kolej. Je tam ejště velká spousta dalších věcí, co můžete dělat. Především se tam ale seznámíte s velkou spoustou super lidí, což může po Letňáku dosvědčit :)
Jestli vás to zaujalo, můžete se k naší online škole přidat - někdy teď by se měla otevřít registrace :) Registrovat se, je možné jen dvakrát do roka, tak jestli máte chut dozvědět se něco nového a najít nové přátele, neváhejte! :)

Čeho se bojím?

6. srpna 2014 v 13:27 | Mengej
Hlavou mi víří tisíce myšlenek, srdce mírně zrychluje svoji práci a v žaludku se mi usazuje něco těžkého a napříjemného. Tělem prochází vlny nepříjemného třesu. Snažím se zhluboka dýchat, chci přijít na to, čeo se bojím. Zavírám oči. sedím ve škole a za chvíli začne hodina. Čeho se to sakra bojím? Nebo ty pocity nejsou strach a úzkost? Co teda?

Bojím se světa a života.
Nejsem si tím úplně jistá, ale čeho jiného? Když jsem byla mladší tyhle pocity jsem mívala, když jsem byla na pryč a hlavou se mi rozléhala jediná myšlenka: "Tady nejsem doma." Stalo se mi to na táboře, u babičky na Moravě... jednou dokonce v kuchyni babičky, která bydlí pod námi. Říkala jsem si: "Sakra, když nejsem doma tady, kde jinde?"

Úzkost mě přepadá relativně často (častěji, než by se mi líbilo), nijak silná, chvilková. Namáhám hlavu, ale žádného strašáka nevidím. V tu chvíli bych se nejradši sevřela do ulity. A nebo někoho objala a plakala. Ale už to vidím. Jdu k mamce/kamarádce a obejmu ji. Začnou mi téct slzy.
"Co je ti?" ptají se starostlivě. "Bojím se."
"Čeho?"
Čeho vlastně?
"Bojím se žít," šeptám. Ale nerozumí mi.

Máma mi nerozumí, protože neslyší. Může to být ta nejlepší máma na světě, ale stejně mi nikdy nebude úplně rozumět. Říkám si, proč zrovna moji rodiče neslyší? Při psaní posledních dvou vět jsem se rozbrečela a to jsem ani nevěděla, že mi je to pořád tak líto. Zaskočilo mě to, takže radši končím.

A srdce, srdce bolí

31. července 2014 v 11:10 | Mengej |  Poezie
Nestává se mi často, že by mě při hodinách češtiny oslovila nějaká básnička. Jsem ten typ člověka, který čte a vyhledává jenom prózu. Ovšem následující báseň se opravdu dotkla mého srdce. Bojím se, aby se mi nestalo to, co vypravěči básně. Život není něco, před čím bychom měli zavřít oči a spát...

NAŠEL JSEM SE - JAN NERUDA (Kniha veršů lyrických a smíšených)

Stržena rouška - náhle prchnul sen!
Jak smrt by sáhla, sedím poděšen,
se zrakem zjitřeným a chvějícíma rtoma -:
"Jsem já to, já? - a zde v těch stěnách doma?"
Naslouchám odkud odvěť zahlaholí. -
Však slyším hukot těžké hlavy jen
a srdce - srdce bolí!

Což nejsem mlád víc? Což již přesněn ráj?
Vždyť než jsem zasnil, byl přede květný máj
a zem i nebe dýchaly mi něhu! -
Kde je můj máj? - vždyť plno venku sněhu,
tam noha dupe po umrzlé roli,
zde hlava v jíní má jak stará báj,
a srdce - srdce bolí!

Chci sebrat se a myslím dál a dál.
Což žil jsem život, či se mně jen zdál?
Vždyť zdá se mně, že k velikému dílu
jsem velkou vůli měl a celou sílu -
kam teď jen vzhlédnu - kvítí cizích polí,
jsem žebrák jen a chtěl jsem býti král -
a srdce - srdce bolí!

A vím, že jsem chtěl také šťasten být
a sluncem v oceán se lásky vpít,
že chtěl jsem dětské hladit hebké vlásky -
ach bože, bože - kde to moře lásky!
Sám sedím zde a trapné u nevoli,
zrak pustý v pustém hledá koutě klid,
a srdce - srdce bolí!

Hej jak to bije ve zimničný sluch!
Tam venku po ulicích bujný ruch,
tam masopůst si víří v městě dole
a smích a hřích se točí v šumném kole,
tam láska, mládí skočnou vyšveholí -
mně smutno, k smrti smuten je můj duch
a srdce - srdce bolí!

Do or die

31. července 2014 v 10:38 | Mengej |  Hudba
Dneska jsem vstala a šla na počítač. Fakt to nemám ve zvyku, ale je to docela fajn.
Chceme jít s kamarádkou do bazénu, ale venku chčije, a netušíme, jestli je otevřená i vnitřní plovárna. Hm...
Asi to riskneme.
Tady sdílím písničku Do or die od 30Seconds To Mars. Je naprosto úžasná. Hlavně ten klip! Když se na to dívám, mám pocit, že mi to předává sílu věřit v život dál. A hlavně poselství této písničky... ♥


Co se skrývá pod názvem?

29. července 2014 v 22:03 | Mengej
Chci napsat něco málo o názvu tohohle blogu. Jmenuje se vykradačka osudů, není to přesný název, ale nechtělo se mi přemýšlet nad jiným, který by ani nemusel být volný.

Ve filmu Sesterstvo putovních kalhot 1 říká Lena, že závidí Carmen, že ví, kdo je. Tvrdí, že sama ví, kým by chtěla být, ale ne to, kým je.
Já se cítím dost podobně. Mám dost představ o tom, jaká bych chtěla být, ale myslím, že jen kradu z filmů a knížek. Proto název vykradačka.

Líbilo by se mi být bohémská umělkyně, profesionální sportovec, dobrovolník v Africe nebo v Tibetu a spoustu dalších věcí. Jenže si nejsem jistá, jestli by se mi to opravdu líbilo, nebo se mi jen líbily filmové postavy. Spíš to druhé :)

Na závěr ukázky tetování. Chtěla bych něco s námětem HP, ale ještě jsem se nerozhodla. Tady je pár tetování z googlu, které se mi líbí a v jejichž stylu by mělo být i to moje.





Když tak můžete hodit koment, které tattoo se vám líbí :))

Mengej

Kam dál