Červenec 2014

A srdce, srdce bolí

31. července 2014 v 11:10 | Mengej |  Poezie
Nestává se mi často, že by mě při hodinách češtiny oslovila nějaká básnička. Jsem ten typ člověka, který čte a vyhledává jenom prózu. Ovšem následující báseň se opravdu dotkla mého srdce. Bojím se, aby se mi nestalo to, co vypravěči básně. Život není něco, před čím bychom měli zavřít oči a spát...

NAŠEL JSEM SE - JAN NERUDA (Kniha veršů lyrických a smíšených)

Stržena rouška - náhle prchnul sen!
Jak smrt by sáhla, sedím poděšen,
se zrakem zjitřeným a chvějícíma rtoma -:
"Jsem já to, já? - a zde v těch stěnách doma?"
Naslouchám odkud odvěť zahlaholí. -
Však slyším hukot těžké hlavy jen
a srdce - srdce bolí!

Což nejsem mlád víc? Což již přesněn ráj?
Vždyť než jsem zasnil, byl přede květný máj
a zem i nebe dýchaly mi něhu! -
Kde je můj máj? - vždyť plno venku sněhu,
tam noha dupe po umrzlé roli,
zde hlava v jíní má jak stará báj,
a srdce - srdce bolí!

Chci sebrat se a myslím dál a dál.
Což žil jsem život, či se mně jen zdál?
Vždyť zdá se mně, že k velikému dílu
jsem velkou vůli měl a celou sílu -
kam teď jen vzhlédnu - kvítí cizích polí,
jsem žebrák jen a chtěl jsem býti král -
a srdce - srdce bolí!

A vím, že jsem chtěl také šťasten být
a sluncem v oceán se lásky vpít,
že chtěl jsem dětské hladit hebké vlásky -
ach bože, bože - kde to moře lásky!
Sám sedím zde a trapné u nevoli,
zrak pustý v pustém hledá koutě klid,
a srdce - srdce bolí!

Hej jak to bije ve zimničný sluch!
Tam venku po ulicích bujný ruch,
tam masopůst si víří v městě dole
a smích a hřích se točí v šumném kole,
tam láska, mládí skočnou vyšveholí -
mně smutno, k smrti smuten je můj duch
a srdce - srdce bolí!

Do or die

31. července 2014 v 10:38 | Mengej |  Hudba
Dneska jsem vstala a šla na počítač. Fakt to nemám ve zvyku, ale je to docela fajn.
Chceme jít s kamarádkou do bazénu, ale venku chčije, a netušíme, jestli je otevřená i vnitřní plovárna. Hm...
Asi to riskneme.
Tady sdílím písničku Do or die od 30Seconds To Mars. Je naprosto úžasná. Hlavně ten klip! Když se na to dívám, mám pocit, že mi to předává sílu věřit v život dál. A hlavně poselství této písničky... ♥


Co se skrývá pod názvem?

29. července 2014 v 22:03 | Mengej
Chci napsat něco málo o názvu tohohle blogu. Jmenuje se vykradačka osudů, není to přesný název, ale nechtělo se mi přemýšlet nad jiným, který by ani nemusel být volný.

Ve filmu Sesterstvo putovních kalhot 1 říká Lena, že závidí Carmen, že ví, kdo je. Tvrdí, že sama ví, kým by chtěla být, ale ne to, kým je.
Já se cítím dost podobně. Mám dost představ o tom, jaká bych chtěla být, ale myslím, že jen kradu z filmů a knížek. Proto název vykradačka.

Líbilo by se mi být bohémská umělkyně, profesionální sportovec, dobrovolník v Africe nebo v Tibetu a spoustu dalších věcí. Jenže si nejsem jistá, jestli by se mi to opravdu líbilo, nebo se mi jen líbily filmové postavy. Spíš to druhé :)

Na závěr ukázky tetování. Chtěla bych něco s námětem HP, ale ještě jsem se nerozhodla. Tady je pár tetování z googlu, které se mi líbí a v jejichž stylu by mělo být i to moje.





Když tak můžete hodit koment, které tattoo se vám líbí :))

Mengej

Můj čtvrtý lívanec

28. července 2014 v 19:32 | Mengej
V seriálu Gilmorova děvčata v epizodě Valentýn na Vineyardu vysvětluje Rory matce, jak se dělají lívance. První lívanec se musí vyhodit, protože je pánev moc rozpálená.
Tento blog je mým čtvrtým lívancem. Ten první se nepovedl. Bylo mi dvanáct. Nedávno jsem tenhle blog objevila a žasla jsem. Rozhodně by se neměly zveřejnovat věci lidí pod patnáct :)

Měla jsem ještě další dva lívance. Pokaždé jsem se nadchla do psaní blogu a hodiny strávila utvářením vzhledu. K ničemu to nebylo a oba blogy dávno zanikly.

Teď nejsem zdaleka tak nadšená a vzhled jsem dělala asi 10 minut, ale mám pocit, že už jsem možná zralá na to, abych blog udržela a nemusela se stydět za to, co píšu.
Nepředpokládám, že se tady objeví nějaké komentáře, ale pokud si tohle někdo přečte a okomentuje, budu ráda :)

Mengej