A srdce, srdce bolí

31. července 2014 v 11:10 | Mengej |  Poezie
Nestává se mi často, že by mě při hodinách češtiny oslovila nějaká básnička. Jsem ten typ člověka, který čte a vyhledává jenom prózu. Ovšem následující báseň se opravdu dotkla mého srdce. Bojím se, aby se mi nestalo to, co vypravěči básně. Život není něco, před čím bychom měli zavřít oči a spát...

NAŠEL JSEM SE - JAN NERUDA (Kniha veršů lyrických a smíšených)

Stržena rouška - náhle prchnul sen!
Jak smrt by sáhla, sedím poděšen,
se zrakem zjitřeným a chvějícíma rtoma -:
"Jsem já to, já? - a zde v těch stěnách doma?"
Naslouchám odkud odvěť zahlaholí. -
Však slyším hukot těžké hlavy jen
a srdce - srdce bolí!

Což nejsem mlád víc? Což již přesněn ráj?
Vždyť než jsem zasnil, byl přede květný máj
a zem i nebe dýchaly mi něhu! -
Kde je můj máj? - vždyť plno venku sněhu,
tam noha dupe po umrzlé roli,
zde hlava v jíní má jak stará báj,
a srdce - srdce bolí!

Chci sebrat se a myslím dál a dál.
Což žil jsem život, či se mně jen zdál?
Vždyť zdá se mně, že k velikému dílu
jsem velkou vůli měl a celou sílu -
kam teď jen vzhlédnu - kvítí cizích polí,
jsem žebrák jen a chtěl jsem býti král -
a srdce - srdce bolí!

A vím, že jsem chtěl také šťasten být
a sluncem v oceán se lásky vpít,
že chtěl jsem dětské hladit hebké vlásky -
ach bože, bože - kde to moře lásky!
Sám sedím zde a trapné u nevoli,
zrak pustý v pustém hledá koutě klid,
a srdce - srdce bolí!

Hej jak to bije ve zimničný sluch!
Tam venku po ulicích bujný ruch,
tam masopůst si víří v městě dole
a smích a hřích se točí v šumném kole,
tam láska, mládí skočnou vyšveholí -
mně smutno, k smrti smuten je můj duch
a srdce - srdce bolí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama